Peníze a ceny

První věc, kterou je po příletu do Číny potřeba vyřešit, je výměna peněz. Na pekingském letišti je přímo v odletové nebo vstupní hale několik bankovních směnáren, kde se bez problému domluvíte anglicky a peníze vyměníte. Pokud přiletíte brzy ráno nebo pozdě v noci, tak je zde automat, který dokáže směnit papírové bankovky světových měn.

Čínskou peněžní měnou je Yuan, též označovaný jako RMB nebo Renminbi. Yuany je získat pouze na území Číny a ve větším množství je zakázané je i vyvážet. Kurz se pohybuje pod hranicí tří korun za jeden yuan. Yuany se dále dělí na menší bankovky zvané Jiao a na všech je zobrazen předseda Mao.

Peníze lze směnit pouze na oficiálních místech k tomuto určených, tzn. ve většině případů na přepážce některé z čínských bank jako je Bank of China nebo Agricultural Bank of China. Neexistují žádné směnárny, na jaké jsme zvyklí v Evropě a centrálně určený kurz Yuanu je všude stejný. Při každé výměně peněz musíte předložit ke kontrole svůj pas a podepsat stvrzenku, kterou je pak nutné uschovat pro možnou budoucí kontrolu. Dejte pozor na otevírací doby bank či přepážek v hotelech - mimo tuto dobu Vám bohužel Číňané striktně dodržující předpisy nic nevymění. Nejsou ani ochotní měnit peníze v hotelu, kde nejste ubytováni.

Čínské obyvatelstvo (a Pekingské obzvlášť) se rychle přiklání k západnímu stylu života a tomu se rychle přizpůsobují i ceny. Vedle Šanghaje a Honkgkongu je Peking nejdražší čínské město a také tu žije nejvíce zámožných. Pokud se tedy budete pohybovat v této vyšší sféře, pak vám Čína nepřipadne jako levná země - jsou zde obchody světových značek s cenami obdobnými jako u nás i vyššími, restaurace střední i lepší třídy také srovnatelné západním poměrům. Peking je však také město kontrastu (podobně jako celá Čína) a když budete chtít, tak se jednoduše vyhnete pozlátku hlavního města a vydáte poloviční i nižší peněžní objem.

Na většině turisticky atraktivních a udržovaných místech zaplatíte za možnost poznat kousek historie nejpočetnějšího národa regulérně evropskou sumu. Pokud máte nějaký mezinárodní průkaz (např. studentský ISIC), s trochou štěstí Vám ho někde uznají a dostanete slevu, ale v drtivé většině případů jsou tato privilegia přístupná pouze domácím a vy zaplatíte normální vstupné. Údajně jsou vysoké ceny za vstupné také jedním z prostředků, jak památky zpřístupnit jen majetnější vrstvě obyvatel, jinak by byla všechna významná místa obležena ještě více než nyní.